Jednou za sto let
Se snad lidi ohlednou,
Z minulosti se poučí
A do světa vylétnou
S otevřenou náručí.
Lásky plná srdce jim budou bít
A přírodní nektar štěstí pít
Pomáhat si navzájem,
Ne jak dnes,
Předstírajíc nezájem.
Doufám, že se budou smát,
Možná je to naivní, ale já si to
Chci přát.
V dáli Boží zvony zní
A já toulám se s ní.
S mojí vílou krásnou.
Ona mi pomohla,
Cestu ukázala,
Múzou se mi stala.
Se snad lidi ohlednou,
Z minulosti se poučí
A do světa vylétnou
S otevřenou náručí.
Lásky plná srdce jim budou bít
A přírodní nektar štěstí pít
Pomáhat si navzájem,
Ne jak dnes,
Předstírajíc nezájem.
Doufám, že se budou smát,
Možná je to naivní, ale já si to
Chci přát.
V dáli Boží zvony zní
A já toulám se s ní.
S mojí vílou krásnou.
Ona mi pomohla,
Cestu ukázala,
Múzou se mi stala.
Možná mi zamilované brýle nasadila,
Svým tělem a srdcem ránu zasadila,
Přesto za tyhle city má smysl žít
Stát se bohémem a jediný život
Naplno s úžasem prožít.
Chápeš člověče, co ti chci říci?
Co ti chci tímto předat?
Zamysli se, kterou cestou se ty plánuješ vydat…