Milovaná slečna Monika
Oči... jako zatmění Slunce
na šedivém zátiší a
přece krásné, temné,
až se srdce rozbuší.
Úsměv... jako padající sníh
v lesním prostředí
tak upřímný, veselý,
hned se cítím zardilý.
Tvář... jako večerní červánky
při letním zápedě,
stejně romantická, roztomilá,
že by ji má pusa políbila.
Tělo... jako svatá bohyně u
nebeského stolu, tolik
žhavé, přitažlivé, už
abychom byli spolu.
Monika... jako přenádherná slečna
v mém světě, moc dokonalá,
příjemná, pro smutnou duši
potřebná.