Je 31.října a v neděli mám 20.narozeniny.Vůbec netuším jestli je mám slavit nebo ne.Myslím,že mi postupně dochází síla.Síla žít,síla milovat,síla myslet a síla doufat.Mám pocit,jako bych doufal už moc dlouho a výsledek nikde nevidím.Poslední dobou jsem čím dál tím víc zhnusen společností a lidmi všeobecně.Přijdou mi jako zombie-ano jsou to zombie,protože nemyslí a jen chodí,rozdíl mezi lidskou a hororovou zombie je ten,že lidská nikoho nepožírá za živa(najdou se tací,kteří"sají"krev)chodí z práce do práce,sem tam zaskočí někam do nějakého"klubíku" a pokoušejí se"sbalit"protější pohlaví.Tyto námluvy jsou jedny z nejzajímavějších pro pozorovatele,jelikož samec se snaží na první dojem samičku opít a tím i dokázat,že má peníze k nabídnutí.Samička se snaží krýt svoje pudy(nenápadně,skrytě)sice se natřásá,aby vzbudila dojem,že ona je ta pravá na splynutí pohl.orgánů,také však nejen na použití na jednu noc,ale že by mohla být tou pravou na zbytek života.Jakás naděje.Ovšem samička jak jsem podotkl je chytřejší než se na první pohled může zdát a to nejenže se zadarmo opije,ale zároveň si zvětší sebevědomí a dokáže si,že pořád má co nabídnout.Tento proces je viditelný v kterémkoli věku.Najdou se i vyjímky pro některé je nazvu"světlé"vyjímky a to jsou například samičky,které opravdu touží po jedné noci,s tím však souvisí zádrhel-na ně sameček potřebuje velkou peněžní zásobu,jelikož o takové světlé vyjímky je obrovský,až monumentální zájem.Bohužel i já jsem takovým párkrát podlehl,když jsem nebyl tolik zběhlý ve společnosti a měl jsem rád sám sebe a i svět.Jak jste jistě pochopili,nyní je tomu jinak.Neříkám že moje pudy mě neovládají,lhal bych sám sobě,kdybych tvrdil opak, naštěstí jsem našel v sobě tolik znechucenosti a sebeúcty,že se jenom směji a už nepatřím do skupiny zmíněných samečků.Někdo může nesouhlasit s tímto pohledem na danou věc,já nepopírám a doufám,že se najde někdo takový,aby mi vyvrátil moji myšlenku.To ovšem bylo nic,i já jsem si mastil triko nad těmito pár řádky,jelikož jsem narcis(velice krásný)tak si zvedám sebevědomí a další slova začínající na sebe.Přichází ten největší kámen úrazu.To všechno jsou jenom bezcenné myšlenky a dokazování si svojí vyjímečnosti,která mi byla zatím úplně k hovnu.Co jsem mohl to jsem zkazil a co jsem mohl to jsem propil,musím sám sebe pochválit,že už dlouho nepiji tak jako dřív,dokonce když si vzpomenu na onu dobu,,temna" tak bych mohl s klidným svědomím říct,že abstinuji.Paradoxní je,že i když nepatřím ke skupinám tokajících tetřevů,tak jsem zatím nepoznal lásku a když jsem ji poznal,tak jsemji neviděl-jinak si to vysvětlit nedokážu.Takže se tu nabízí jedna otázka,pokud budu ordinovat s tím,že jsem nepoznal lásku.Kde je v tobě chyba Adame Uriaši?A je vůbec v tobě ta chyba?Třeba jsi homosexuál nebo nekrofilní pedofil se sklony k zoofilii,ale to nemůžeš tušit,protože zatím jsi neměl tolik velké zkušenosti v těchto oblastech-teda v opilosti se to nepočítá…doufej.Nebo jsou to jenom výplody tvé zmagořené,depresivní mysli?Když se zeptáme na otázku-Proč jsi neviděl lásku?Jsi natolik zahleděn do sebe sama?Vnímáš jen sám sebe,to jsi tolik egocentrický a tak neskutečný narcis?Sám si na ně neodpovíš narcisi!
Další a nejpřijatelnější myšlenka je,že jsi se narodil ve špatném století,možná jsi se neměl narodit vůbec,třeba jsi jenom omyl a nic víc,možná proto jsi tak znechucený a možná proto se ve skutečnosti nemáš rád a možná proto tvoje duše trpí tak hrozně moc,protože ví.Ovědomuje si chybu v pozemském řádu,nejspíš nejsi plus jsi jen minus,počkat nejsi ani jedno.Vidíš dostal jsem tě,netušíš na jakou stranu se přidat,tvůj dosavadní život je pouze plus a minus,nikdy jsi nezažil krásný střed dění,nezažil jsi pocit,jaké to je když je vše spíš lepší nebo spíš horší.Pak ať ke mně příjde někdo kdo mi řekne:,,Život je dar!" a ještě to prohlásí s onou krásnou procítěností a cítí se u toho,jakoby přišel na celý vzorec všeho dění…Takovýmu idiotovi natáhnu příště pěstí a zapálim ho a zničim ho.Pak se zeptám:,,Pořád se díváš na život,jako na dar?"jestli bude čumět jako tele,tak mu dám větší facku,aby se probral.Nebo se jednoduše opiju(přepokládejme,že tento incident se bude dít spíše někde v hospodě)další možnost je jít domů…Tak nějak se cítím dnes,tak jsem se cítil i včera a i předvčírem.Co když se budu takhle smutně,znechuceně,bezprizorně cítit zítra?Má cenu jít spát?Má smysl pokračovat dál v tomhle"daru"?
přemýšlím, co napsat k tomuhle článku, protože stojí za okomentování... takže..
rozdělila bych to na dvě části
první část - o námluvách mezi samčkem a samičkou :D
druhá část - filosofování nad životem, aneb jak já tomu říkám nad lžící jogurtu (jahodovýho)...
K té první části se moc vyjadřovat nebudu, pobavila mě (hořkosladce) a vcelku s ní souhlasím...
K té druhé části... No každej se někdy ptá, jestli má život cenu, kdo se sám sebe někdy nezeptal.. no ten asi neví jakej život opravdu je... Je takovej, že nás nutí si neustále klást tuhle otázku.. a spousty dalších...
Zmínila bych tady jeden citát, kterej si přesně nepamatuju, i když jsem ho dneska viděla v jednom japonském filmu (mimochodem stojí za shlídnutí, pokud zrovna nejsi homofob, má docela příhodnej název Boys Love 2 - jo je to druhej díl, to by nikdo neuhád co?) Tak zaimprovizuju a zkusím to popsat vlastními slovy..
Láska lidi zraňuje, láska lidi sžírá... a sejně se pořád pokoušíme milovat.. No tak nějak nepřesně to bylo..
Padla zmínka o homosexualitě... nezáleží an tom koho milujeme, nezamilovali jsme se protože ej to muž/žena.
Jo odbíhám od tématu..
Život je svině..nemá cenu žít v iluzích, i když většina lidí by si to přála..
Jo už končím a omluvám se za kilometrovej komentář... Jak dojde na jogurt..